31. srpna 1422, hrad Vincennes, Francie – Ó, jaká rána pro Anglii! Zpráva, která k nám dnes dorazila z Francie, otřásla základy našeho království. Náš udatný král Jindřich V., lev od Azincourtu a postrach Francouzů, vydechl naposledy na hradě Vincennes ve věku pouhých 35 let. Skolila ho nemoc, nebo snad zrádná francouzská dýka?
Stoletá válka pro začátečníky: Když se Angličané rozhodli naučit Francouze kriket
Pro ty z vás, kteří jste poslední století strávili v nějaké zapadlé hospodě v Yorkshiru a popíjeli pivo, malé osvěžení paměti: Už více než 80 let se naše slavné království snaží vysvětlit Francouzům, že by jim bylo lépe pod anglickou vládou. Tuto vytrvalou snahu vznešeně nazýváme „Stoletou válkou“, i když jde spíš o sérii konfliktů proložených občasným popíjením vína a pojídáním sýrů.
Vše začalo v roce 1337, kdy náš tehdejší král Eduard III. prohlásil, že má nárok na francouzský trůn. Od té doby se střídají období intenzivních bojů s obdobími relativního klidu. Naši lukostřelci už několikrát ukázali Francouzům, zač je toho loket, například v bitvách u Kresčaku (1346) a Poitiers (1356).
„Je to jako nekončící partie šachu,“ vysvětluje nám dvorní kronikář sir Gossip Quill. „Akorát místo figurek používáme skutečné rytíře a místo šachovnice máme celou Francii. Jindřich byl naším králem, a teď, když je pryč, kdo ví, jak se hra vyvine!“
Jindřich V.: Od divokého prince k dobyvateli Francie
Kdo by to byl řekl, že se ten bouřlivák princ Hal stane největším anglickým králem od dob Richarda Lví srdce? Jindřich V., syn uzurpátora Jindřicha IV., se chopil žezla v roce 1413 a rychle ukázal, že má větší ambice než jen vysedávat v tavernách Eastcheapu.
„Když jsem ho poprvé viděl v bitvě u Shrewsbury, myslel jsem si, že je to jen rozmazlený fracek,“ svěřil se nám veterán sir John Falstaff. „Ale pak jsem ho viděl vést armádu u Azincourtu. Kristepane, ten kluk se proměnil v hotového Marta! A to nemluvím o tom, jak šikovně dokázal využít své manželství s Kateřinou z Valois k upevnění nároku na francouzský trůn. Ten chlapec věděl, jak spojit meč s diplomacií!“
Azincourt: Jak hrstka Angličanů nakopala zadek celé Francii
Připomeňme si Jindřichův nejslavnější triumf – bitvu u Azincourtu v roce 1415. S armádou vyčerpanou, nemocnou a v početní nevýhodě 1:5 dokázal Jindřich na svatého Krišpína porazit výkvět francouzského rytířstva.
„Bylo to, jako by sám Bůh sestoupil a začal střílet z anglického dlouhého luku,“ vzpomíná jeden z lučištníků. „Francouzi padali jako mouchy a my jsme si říkali – tohle přece není možné! Jindřich nás před bitvou povzbudil slovy: ‚Čím méně nás je, tím větší slávu získáme.‘ A měl pravdu, u všech svatých!“
Burgunďané: Spojenci, nebo hadi v trávě?
Jindřich nebyl jen skvělý válečník, ale i mistr diplomacie. Jedním z jeho nejchytřejších tahů bylo spojenectví s burgundským vévodou Janem Nebojácným.
„To bylo jako spojit se s vlkem, aby člověk mohl lovit ovce,“ prozradil nám jeden z královských rádců. „Burgunďané byli stejně nebezpeční jako Francouzi, ale Jindřich je dokázal využít ve svůj prospěch. Když Jana v roce 1419 zavraždili, Jindřich okamžitě využil situace a uzavřel spojenectví s jeho synem Filipem Dobrým. Chytrý jako liška, ten náš Jindřich!“
Toto spojenectví umožnilo Jindřichovi podepsat smlouvu z Troyes v roce 1420, která z něj udělala dědice francouzského trůnu. Kdo by to byl řekl, že nejlepší způsob, jak dobýt Francii, je spřátelit se s jejími nepřáteli?
Osudná nemoc: Boží trest, nebo francouzská lest?
A teď k té šokující zprávě. Náš nepřemožitelný král padl… za oběť zákeřné nemoci! Jak je to možné? Dvorní lékaři se nemohou shodnout na příčině, ale spekuluje se o úplavici nebo dokonce o otravě!
„Den předtím, než král onemocněl, jsem viděl podezřelou postavu plížit se kolem královského stanu,“ šeptá nám jedno z pážat, které si nepřeje být jmenováno. „Měla na sobě hábit s francouzskými liliemi a v ruce třímala jakýsi podivný lektvar. Vsadím své nové boty, že to byl francouzský čaroděj!“
Je možné, že Francouzi použili temnou magii, aby se zbavili svého přemožitele? Nebo snad sám Bůh usoudil, že Jindřich zašel příliš daleko ve svých ambicích?
Co bude dál? Ezra Stellarius věští budoucnost!
S Jindřichovým odchodem se nad osudem anglické koruny i našich francouzských držav vznáší velký otazník. Obrátili jsme se proto na našeho dvorního astrologa, věhlasného Ezru Stellaria, aby nám poodhalil roušku budoucnosti:
„Hvězdy hovoří temnou řečí,“ mumlá Ezra nad svým křišťálovým vejcem. „Vidím dítě na trůnu, kterému bude vládnout rada starců. Francie se bouří a povstává panna v brnění. Anglie ztrácí půdu pod nohama a nakonec… ach, to je divné. Vidím dvě růže, bílou a rudou, jak spolu bojují. Ale to nedává smysl, růže přece nebojují! Astrologie není exaktní věda, víme?“
Kdo převezme otěže moci?
Jindřich po sobě zanechal teprve devítiměsíčního syna, budoucího Jindřicha VI. Je jasné, že faktickou vládu převezmou královi bratři – Jan, vévoda z Bedfordu, a Humphrey, vévoda z Gloucesteru.
„Jan bude regentem ve Francii a Humphrey v Anglii,“ prozrazuje nám zdroj z královské rady. „Ale mezi námi, ti dva se moc nemusí. Vsadím své nové ohřívadlo na nohy, že to bude pěkná mela! Jan už teď plánuje, jak udržet Paříž, zatímco Humphrey uvažuje, jak by mohl sám usednout na trůn. A to nemluvím o tom, že malý Jindřich sotva ví, co to koruna je!“
A co francouzský dauphin Karel, kterého Jindřich tak šikovně odsunul na vedlejší kolej smlouvou z Troyes? Ten určitě nebude jen tak nečinně přihlížet.
„Karel je jako had v trávě,“ varuje nás jeden francouzský špeh. „Teď, když je Jindřich pryč, určitě se pokusí získat zpět, co mu patří. A věřte mi, má za lubem víc než jen jíst sýry a pít víno!“
Budoucnost války: Kdo získá navrch?
S Jindřichovým odchodem se situace ve Francii dramaticky mění. Náš zdroj z královského dvora nám prozradil: „Jindřichova smrt je jako když hodíte kámen do rybníka – vlny se budou šířit ještě dlouho. Burgunďané už teď přemýšlí, jestli jim spojenectví s Anglií stále vyhovuje, a francouzský dauphin Karel cítí příležitost. Obávám se, že nás čekají těžké časy.“
Skutečně, ztráta tak schopného vojevůdce a diplomata, jakým byl Jindřich V., může znamenat obrat ve válce. Dokáží jeho následovníci udržet to, co on tak pracně vydobyl? Nebo se karta obrátí ve prospěch Francouzů?
Hlas lidu: Co na to říkají obyčejní Angličané?
Abychom získali skutečný obraz toho, jak zpráva o králově smrti zasáhla běžné poddané, vyrazili jsme do ulic Londýna. Mezi povalujícími se odpadky a všudypřítomným zápachem jsme narazili na Toma, místního ševce, který nám bez obalu řekl své mínění:
„Krucinál, to snad není možný!“ zaklel Tom a odplivl si. „Jen kousek od konečnýho vítězství a náš milovanej kingoš umře na ouplavici. To je na posrání, povim vám. Všechna ta krev prolitá u Azincourtu, a teď tohle? Člověk by řek, že král zvládne i obyčejnej průjem, když už přežil francouzský šípy!“
Tom není sám, kdo cítí hořkost nad tímto ironickým osudem. Mnoho Londýňanů sdílí jeho pocity zmaru a obav z budoucnosti.
Redakční předpověď: Co nás čeká po smrti Jindřicha V.?
A nyní vám přinášíme redakční analýzu toho, co se po smrti krále Jindřicha V. může stát. Nenechte si ujít, co nás možná čeká v nadcházejících letech!
- Obnovení francouzské nezávislosti – téměř jisté!
S odchodem Jindřicha V. dostává dauphin Karel (budoucí Karel VII.) novou šanci znovu získat kontrolu nad Francií. Angličané se budou muset brzy stáhnout, protože Francie si svou nezávislost vezme zpět. Očekávejte, že Angličané budou mít co dělat, aby udrželi alespoň něco z toho, co jejich král tak pracně vybojoval. - Oslabení anglické monarchie – nevyhnutelné!
Mladý Jindřich VI. se zdá být příliš slabý na to, aby udržel moc, kterou mu zanechal jeho otec. Anglie se pravděpodobně ocitne v hlubokých vnitřních konfliktech, které vyústí v občanskou válku. Budoucnost britské koruny je vážně ohrožena. - Konec snů o anglo-francouzské unii – velmi pravděpodobné!
Myšlenka sjednocení Anglie a Francie pod jednou korunou se zdá být s Jindřichovou smrtí odsouzena k zániku. Obě země se brzy vrátí k tradičnímu soupeření. Spojení dvou národů se rozplyne jako sen. - Vzestup národního uvědomění ve Francii – na obzoru!
Ironií osudu je, že Jindřichovy vojenské úspěchy přispějí k posílení francouzské národní identity. Francouzi si možná uvědomí, že je lepší mít vlastního krále, i když není ideální, než cizího vládce. Můžeme očekávat vzestup patriotismu a posílení jednoty Francie. - Lingvistická revoluce v Anglii – pravděpodobné!
Angličtina, která již za Jindřicha V. získala na významu, bude pokračovat ve své cestě k tomu, aby se stala hlavním jazykem anglického dvora a zákonů. Místo francouzštiny tak na anglickém dvoře zdomácní vlastní jazyk. A to konečně umožní šlechticům nadávat na anglické počasí ve své mateřštině!
Sledujte s námi, jak se tyto události budou vyvíjet. Naše redakce pečlivě monitoruje situaci a přinese vám všechny novinky, jakmile se stanou skutečností. Držte si klobouky, dějiny Anglie a Francie se právě píší!
Mrtvola v datech
1386: Narození Jindřicha v Monmouthu, Wales
1413: Korunovace Jindřicha V.
1415: Vítězství v bitvě u Azincourtu
1419: Zavraždění burgundského vévody Jana Nebojácného, spojenectví s Filipem Dobrým
1420: Smlouva z Troyes – Jindřich uznán dědicem francouzského trůnu
1421: Narození syna, budoucího Jindřicha VI.
1422: Smrt Jindřicha V. na hradě Vincennes
Slovníček pojmů pro zmatené čtenáře
- Dauphin: Francouzský následník trůnu. Ne, nemá nic společného s delfíny, i když by to bylo zábavné.
- Regent: Dočasný vládce, který vládne místo nezletilého nebo neschopného monarchy. Něco jako paní ze sociálky.
- Azincourt: Malá francouzská vesnice, kde Angličané nakopali Francouzům zadek. Dnes oblíbené místo anglických turistů.
- Úplavice: Nepříjemná střevní choroba. Důkaz, že i králové jsou jen lidé.
- Burgunďané: Francouzští šlechtici, kteří se nemohli rozhodnout, jestli mají raději Angličany nebo Francouze. Nakonec si vybrali víno.
