8. leden 1422
Další velkolepé vítězství nad oddíly Zikmunda Lucemburského si připsala husitská vojska pod vedením dnes již nestárnoucího hejtmana Jana Žižky, který tak dostál následnými staletími poněkud zkomolenému rčení, že slepý je mezi dvouokými králem.
Šarvátka, jež byla předehrou slavnému dobytí a vyplenění Německého Brodu o dva dny později, se odehrála mezi Žižkou a italským vojevůdcem Filippem Buondelmontim degli Scolarim, vystupujícím pod jménem Pippo Spano z Ozory a v Čechách známým coby Pípa Vlach. Původně účetní a následně Zikmundův proviantní důstojník už husity porazil například o dva roky dříve u Poříčí nad Sázavou, ale u Habrů mu štěstíčko nepřálo.
Křižáci, jejichž početní stav je dějepravcům neznámý, zaujali obranné postavení. Z psychologických příčin, ale možná taky proto, že měli slunce v zádech a méně opruzenin v tříslech, husité v neznámém počtu prolomili Pippovu linii. Ztráty jsou neznámé, ale vítězství husitů drtivé a křižáky hnali a pobíjeli až k Brodu.
Historici soudí, že bitva se odehrála na blíže neurčeném vrchu poblíž města. Místní badatelé však i s pomocí dobových pramenů lokalizovali bojiště se sebejistou přesností. Karel Hloubavý z nedalekého Vepříkova je přesvědčený, že ke střetu došlo na severním konci Habrů v místech, kde u silnice I/38 dnes stojí čerpací stanice Orlen – vztyčená na připomínku Žižkových vojenských úspěchů v Polsku – a nedaleko Haberské pekárny, jež připomíná zde vzniklé úsloví „namazat si někoho na chleba“.
Podle Starých letopisů českých ostatně křižácký vojevůdce Pippo po bitvě prohlásil, že „na to Zikmundovi už peče“, a vydal se do Srbska bojovat raději proti Turkům, načež ho o čtyři roky později v Rumunsku trefil šlak. Pohřbený je v Maďarsku. Světoběžník. Nebo světoležník. Tak něco.
