Washington, 25. srpna 1814 – Při všech hvězdách, pruzích a zatím živých bizonech! Drazí čtenáři, to, co se včera odehrálo v našem sídelním městě, by roztřáslo i neochvějné obočí George Washingtona! Britské jednotky vtrhly do Washingtonu a udělaly si z něj největší táborák od památného barbecue o loňském Dnu nezávislosti!

Kdo by to byl řekl, že i 38 let po vyhlášení nezávislosti budeme mít na krku ty zatracené Brity? Zatímco jsme si mysleli, že jsme se jich zbavili s posledním pytlíkem čaje vyhozeným do bostonského přístavu, oni se vrátili jako otravný komár v letní noci! Válka z roku 1812, která zuří už dva roky, nám připomněla, že naše „speciální vztahy“ s bývalou mateřskou zemí jsou stále… řekněme komplikované. A teď, milí čtenáři, dosáhla tato „rodinná hádka“ svého vrcholu přímo v srdci naší mladé republiky!

Bladensburg: Kde se z vojáků stali sprinteři

Včerejší ráno začalo „bitvou“ u Bladensburgu, která se zapsala do análů vojenské historie jako nejrychlejší ústup všech dob. Naše statečná milice ukázala Britům záda tak rychle, že by jí i Francouzi záviděli! „Viděl jsem generály uhánět, jako by je manželky přistihly v bordelu,“ svěřil se nám anonymně jeden z přeživších vojáků. „Kdyby se za rychlost útěku rozdávaly medaile, měli bychom kompletní sbírku!“

Madison na útěku, Dolley hrdinkou dne

A co dělal náš vážený prezident James Madison během tohoto chaosu? Prý prováděl „neplánovanou kontrolu venkovských oblastí“ ve Virginii! Ano, přátelé, i tak se dá popsat útěk před nepřítelem.

Naštěstí jeho žena Dolley prokázala více odvahy než celý Kongres dohromady. Už 23. srpna vyhlížela z oken Prezidentského domu britské vojáky dalekohledem jako kapitán lodi vyhlížející ledovce. Když spatřila na obzoru první rudé kabáty, neztratila ani vteřinu!

„Jestli si ti zatracení Angláni myslí, že nechám Otce vlasti napospas plamenům, tak se pěkně pletou!“ prohlásila údajně Dolley, zatímco se snažila sundat ze zdi portrét George Washingtona. Když zjistila, že je přišroubovaný, nařídila služebnictvu: „Rozsekejte ten rám! George jde s námi, i kdyby měl být srolovaný jako cigareta!“

Pikantní je, že ve spěchu zachránila pouze kopii portrétu. Ale snaha se cení, ne? A ty stříbrné příbory taky zachránila. Aspoň bude ve vyhnanství čím jíst!

EXKLUZIVNĚ: Hrdinové, zbabělci a ti mezi tím!

Drazí čtenáři, jak už to tak bývá, zatímco naše město hořelo, objevili se hrdinové i zbabělci! Kdo je kdo? Čtěte dál!

Stephen Pleasanton, odvážný úředník ministerstva zahraničí, riskoval život pro záchranu státních dokumentů. Zatímco prezident prchal, Pleasanton zachránil Deklaraci nezávislosti a Ústavu! Kdo je teď skutečný patriot, pane prezidente?

A co John Armstrong, náš „geniální“ ministr války? Prý tvrdil, že Britové nikdy nezaútočí na Washington. Skvělá práce, Johne! Čísla do Sportky by nebyla?

Nesmíme zapomenout na generála Roberta Rosse, vůdce britských hord. Prý si před útokem řekl: „Dnes si dáme oběd v Bílém domě!“ A víte co? On to myslel doslova! Naše zdroje uvádějí, že britští vojáci nejprve hodovali v jídelně Prezidentského domu, používajíce naše vlastní stříbrné příbory (paní prezidentová asi nepobrala všechny)! Taková drzost! Po obědě si pak zapálili doutník… a s ním i celou budovu.

Mezitím kapitán Joshua Barney statečně bránil Bladensburg, zatímco ostatní prchali. Zraněn a zajat, ale nezlomen! Toť pravý americký duch!

A kdo to pozoruje z dálky? Rosalie Stier Calvert, vlivná dáma z Marylandu, prý celou událost popisuje ve svých dopisech. Budoucí generace budou číst o našem ponížení! Díky, Rosalie!

Ale počkejte, to není vše! Náš astrolog předpovídá, že „básník se stane symbolem národa“. Kdo to může být? Slyšeli jsme o jistém Francisi Scottu Keyovi, který prý píše vlastenecké verše. Asi doufá, že je časem někdo zrapuje a udělá z toho muzikál.

Nebe se smiluje: Bouře a tornádo hasí britský zápal

Když už to vypadalo, že z Washingtonu zbude jen hromádka popela, zasáhla vyšší moc v podobě pořádné průtrže mračen a tornáda! Nad městem se strhla bouře tak silná, že by Noe začal přistavovat další patro.

Britský voják George Robert Gleig to popsal takto: „Je nemožné, abyste si vytvořili nějakou představu o ohromné síle toho větru. Strhával střechy domů tak, že vyšlehávaly do vzduchu jako proužky papíru. Doprovázel ho déšť připomínající spíše řítící se mocný šedý zakalený proud.“

A co na to říkají obyčejní lidé? Zeptali jsme se Bořivoje Lupeňa, přistěhovalce z Evropy, který ve městě provozuje hospodu. Jeho popis bouře byl poeticky úsporný: „Fučelo tam fest a chcalo jak cyp.“

Tornádo bylo tak silné, že údajně dokázalo zvednout do vzduchu i kanóny! Představte si tu scénu: britští vojáci si drží klobouky, zatímco kolem nich létají děla jako papírové vlaštovky. Matka příroda zjevně nemá ráda, když si někdo hraje s ohněm v jejím oblíbeném městě!

Co bude dál? Věštíme z ohořelých pergamenů

Jaké budou důsledky této nešťastné události? Naši experti vytáhli křišťálové koule (ty, co nepopraskaly při požáru) a věští:

„Tohle je konec Ameriky, jak ji známe,“ prohlásil pesimisticky jeden z historiků. „Za chvíli budeme všichni pít čaj o páté a jíst fazole k snídani!“

Naproti tomu jeden z vládních poradců vidí situaci růžověji: „Tohle je příležitost! Konečně můžeme přestavět Kapitol podle nejnovější módy. Co takhle přidat pár sloupů navíc? A možná fontánu před vchod?“

Náš dvorní astrolog, věhlasný Ezra Starlight, přichází s šokující předpovědí: „Myslím, že tohle není poslední zásah Boží ruky proti Angličanům… Vidím muže jménem Maradona… Ale to bude asi nějaká blbost… Astrologie není exaktní věda, víme?“

A co si myslí obyčejní lidé? „Možná bychom měli zvážit přestěhování hlavního města někam dál od pobřeží,“ navrhl jeden postarší gentleman. „Co třeba do nějakých bažin v Marylandu? Tam by nás Britové určitě nehledali!“

Ať už budoucnost přinese cokoli, jedno je jisté – Amerika se jen tak nevzdá. Možná jsme dostali za vyučenou, ale kdo ví – třeba jednoho dne budeme na tuto událost vzpomínat jako na moment, kdy jsme se semkli a stali se skutečným národem. Nebo budeme muset znovu nacvičovat britskou hymnu. V každém případě, držte si klobouky, bude to divoká jízda!

P.S. Slyšeli jsme, že Prezidentský dům bude po rekonstrukci natřen na bílo. Možná bychom mu mohli začít říkat „Bílý dům“? I když…to se asi nechytne.