12. leden 1908 – Paříž
O osudu obří nýtované věže Gustava Eiffela, která hyzdí francouzskou metropoli už dlouhých devatenáct let, pravděpodobně rozhodne ďábelská nová technologie zvaná le radio.
Všichni slušní a poctiví Pařížané se těšili na rok 1909, kdy zpupnému konstruktéru Eiffelovi skončí dvacetiletý kontrakt na pozemky pod jeho neslavnou stavbou, tato bude rozebrána a odvezena do šrotu.
S odporem jsme dokázali pochopit, že se tato zbytečná konstrukce vztyčila u příležitosti Světové výstavy a výročí naší Velké revoluce a koneckonců lépe stavěti nectnou železnou dámu než gilotiny. Ale nyní, po téměř dvou dekádách věži končí životnost a nedovedeme si představit, že by nad Seinou rezivěla ještě dalších předlouhých dvacet let.
Jenže Eiffel ve své domýšlivé drzosti nechal nejprve vrchol věže obsadit meteorology. Připouštíme, že denní zprávy o počasí jsou pro moderního občana pěstujícího zemědělské produkty přínosné, ale jistě by je šlo získávat civilizovanějším způsobem, nabízejí se například tradiční horkovzdušné balony!
Nedosti na tom, drzý Gustav se sčuchl také s vojáky a začal ze své věže posílat rádiové signály. A nyní vše dovršil prvním dálkovým vysíláním na vzdálenost šílených šesti tisíc kilometrů. Věž Eiffelova tak získala na strategickém významu a armádní protekce jí zajistila prodloužení životnosti o neskutečných 70 let. A to prosím v době, kdy se žádných válek nechystá! Nemluvě o dosud nepotvrzeném podezření, že tajemný rádiosignál může údajně podsouvat prostým lidem různé myšlenky, ovládat je a ještě způsobit rozličné choroby.
Pevně věříme, že zvítězí zdravý rozum a 80. léta 20. století uvidí opět krásnou Haussmannovu Paříž bez obludné železné konstrukce. Rádio, nerádio.
Ještě že se toho nedožili Émile Zola a Alexander Dumas!
