4. září 476, Řím – Drazí čtenáři, držte si akvadukty! Náš milovaný Řím, to věčné město, které po staletí vládlo známému světu, se dnes otřásá v základech! Germánský vojevůdce Odoaker, ten drzý barbar, který se vetřel do našich služeb, právě svrhl posledního západořímského císaře Romula Augusta. Při všech sva… tedy, při jediném Bohu! Pořád se mi to plete. To je konec světa, jak ho známe!

Císařský kolotoč se zastavil!

Než se ponoříme do dnešních šokujících událostí, připomeňme si, jak jsme se do této šlamastyky dostali. Už je to přes sto let, co císař Theodosius I. rozdělil říši mezi své dva syny. Prý aby se lépe spravovala. Ha! Důsledek? Západ se topí v chaosu, zatímco Východ si lebedí v relativním blahobytu!

Od té doby se u nás na Západě střídají císaři rychleji než nevěstky v lupanaru! Jen za posledních dvacet let jsme jich měli… kolik že to bylo, Quintusi? Devět? Deset? Člověk se v tom už ani nevyzná! A kvalita? O té raději pomlčme. Vždyť náš současný (tedy už bývalý) císař Romulus Augustus je pouhý teenager, kterému přezdívají „Augustulus“ – císařík! Jak ponižující!

Cesta do pekel je dlážděná barbarskými žoldáky

Jak k tomu mohlo dojít, ptáte se? Inu, milí Quirité (tak se označují plnoprávní římští občané, pro ty méně obeznámené s našimi vznešenými tradicemi), nebylo to ze dne na den. Už celá desetiletí se naše slavné legie plní barbary z druhé strany Rýna a Dunaje. „Však oni nás ochrání před ostatními barbary,“ říkali senátoři mezi číšemi falernského. A vidíte, kam nás to dovedlo!

Odoaker, ten vlčí syn, není jen tak ledajaký žoldák. Byl to vůdce germánských foederati, našich „spojenců“. Prý mu císař Orestes, otec našeho ubohého Romula Augusta, slíbil pozemky v Itálii. Ale ouha! Sliby chyby, jak se říká v krčmách na Via Appia.

Pohled z druhé strany: Co na to barbaři?

Abychom byli spravedliví, zeptali jsme se i na názor některých Odoakerových mužů. Gunther, statný germánský válečník, nám řekl: „My nechceme ničit Řím. Chceme být jeho součástí! Víte, kolik let jsme sloužili v římských legiích? Známe vaši kulturu, obdivujeme ji. Jen si myslíme, že dokážeme vládnout lépe než ti vaši zkorumpovaní císaři.“

Jeho druh Alaric dodal: „Podívejte, my nejsme žádní divoši. Já umím číst Vergilia v originále! Jen chceme férový podíl na půdě a moci. Je to tak moc?“

Drama v císařském paláci!

A tak dnes, v den, který se zapíše do análů dějin písmem černějším než zbytky Pompejí, vtrhli Odoakerovi muži do císařského paláce v Ravenně. Naše očitá svědkyně, kuchařka Claudia, to popisuje takto:

„U Jupitera! Teda chtěla jsem říct Svatá Panno Marie! Zrovna jsem pekla císařovy oblíbené koláčky s medem, když se palácem rozlehl řev barbarů. Vykoukla jsem z kuchyně a viděla jsem, jak ti nemytí Germáni táhnou mladého císaře Romula za vlasy! Chudáček malý, vždyť mu je teprve šestnáct! Křičel, jako by ho na nože brali.“

Odoaker: Nový Řím, nebo konec civilizace?

Co bude dál, ptají se vyděšení občané od Británie až po Egypt. Náš dvorní astrolog Ezra Stellarius má jasno: „Mars je v konjunkci s Merkurem, což značí velké změny. Buď nás čeká nová éra prosperity pod vládou barbarů, nebo totální zánik civilizace. Možná taky bude dobrá úroda brambor. Astrologie není exaktní věda, víme?“

Odoaker zatím poslal císařské odznaky do Konstantinopole a prohlásil se za krále Itálie. Prý už nepotřebujeme císaře! Co na to řekne východořímský císař Zenon? Spolkne to nebo vyhlásí křížovou výpravu?

Romulus Augustus: Z císaře žebrákem?

A co náš ubohý ex-císař Romulus? Odoaker ho prý poslal do vily v Kampánii. „S penzí 6000 solidů ročně,“ tvrdí náš zdroj z barbarského tábora. „To je víc, než má leckterý senátor!“ No, aspoň že ho neposlal rovnou ad patres (to jest „k otcům“, čili na onen svět, pro ty méně znalé našich vznešených frází), že? Koneckonců, za posledních pár desetiletí to s bývalými císaři končívalo mnohem hůř – vraždy, mučení, vyhnanství… Být Romulem, asi bych děkoval Bohu za takové milosrdenství!

Vox populi: Co na to říká ulice?

Zatímco senátoři lamentují a astrologové věští, obyčejní Římané reagují na pád císařství… no, řekněme různorodě. Náš reportér vyrazil do ulic, aby zjistil, co si o tom myslí prostý lid.

Panika v lázních, klid v tavernách

V Caracallových lázních vypukla hotová panika. „Je to konec! Barbaři nás všechny povraždí!“ křičel jakýsi tlouštík, zatímco se snažil navléknout togu na mokré tělo. „Musíme utéct! Ale kam? Do Galie? Ne, tam už jsou taky barbaři. Do Afriky? Ale co když nás po cestě přepadnou piráti? Ach Bože, měl jsem radši zůstat doma v Subře!“

Oproti tomu v taverně „U veselého Baccha“ na Via Sacra panovala překvapivě uvolněná atmosféra. „Císařové přicházejí a odcházejí, ale víno teče stále,“ filozofoval místní štamgast Lucius, zatímco si objednával další džbánek. „Já už zažil tolik císařů, že si ani nepamatuju jejich jména. Hlavně, že zítra bude zase cirk!“

Obchodníci: Byznys jako obvykle?

Na tržišti jsme zastihli kupce Marka Antonia (ne, ne toho slavného), který právě vybaloval nové zboží. „Barbaři, Římané, je to jedno – všichni potřebují jíst, ne? Možná budu muset přidat do sortimentu víc syrového masa a medoviny, ale obchod musí pokračovat!“

Jeho soused, prodavač soch, to viděl méně optimisticky: „Kdo teď bude kupovat busty císařů? Mám jich tu plný sklad! Že by se z nich daly udělat těžítka?“

Poslední kolo pro vozataje?

V Circu Maximu to dnes vřelo jako v kotli plném garu. „Co budeme dělat, když skončí závody?“ bědoval mladý vozataj Marcus, zatímco nervózně hladil svého koně. „Slyšel jsem, že barbaři preferují zápasy v blátě!“

Veterán Quintus, jehož obličej byl zbrázděný více než trať po deštivém dni, se zasmál. „Klid, mladíku. Pamatuješ, jak před sedmdesáti lety zakázali gladiátorské zápasy? Všichni říkali, že je konec světa. A podívej se na nás teď – pořád tady kroužíme jako holubi kolem pekárny!“

„Ale co když Odoaker zakáže i závody?“ nedal se Marcus.

„Ha!“ vyprskl Quintus. „Ten chlap sotva ukočíruje vlastní říši, natož aby měl čas zakazovat naše závody. Navíc, slyšel jsem, že je to blázen do sázek. Vsadím svůj nejlepší bič, že do měsíce bude v čestné lóži a bude prohrávat peníze rychleji, než stačí vybírat daně!“

Poblíž postávající fanoušek, jehož tunika nesla skvrny od vína z posledních tří závodních sezón, se do debaty vložil: „Já vám něco povím, hoši. Dokud budou v Římě politici, budou i závody. Chléb a hry, hoši, to je recept, kerej bude fungovat vždycky.“

Vestálky v nesnázích

Dokonce i obvykle klidné bývalé Vestálky (teď už samozřejmě ctěné křesťanské panny) byly v rozpoložení. „Když padl císař, kdo bude chránit naše modlitby za Řím?“ ptala se nervózně sestra Maxima. A měla pravdu – osud Říma byl vždy úzce spjat s těmito pannami. Její mladší kolegyně Laelia však měla jiné starosti: „Co když nás barbaři donutí porušit náš slib čistoty? To by byla katastrofa!“ Ano, milí čtenáři, připomeňme si, že porušení slibu čistoty se u těchto dam trestalo… no, řekněme, že velmi přísně. Není divu, že jsou nervózní!

Senátorské hašteření

Mezitím v senátu… inu, nic nového. Senátoři se hádali, jako by se nic nestalo.

„Je to vaše vina!“ křičel senátor Claudius na svého kolegu. „Kdybyste nenavrhli to snížení daní pro patricije, měli bychom dost peněz na armádu!“

„Moje vina? A co ten váš návrh na import germánských tanečnic? To určitě pomohlo morálce vojáků!“ oponoval senátor Flavius.

Vypadá to, že i když padla říše, některé věci se nikdy nezmění.

Co říkají Římané?

„Já to říkal!“ hřímá senátor Quintus Fabius Maximus. „Měli jsme ty barbary vyhnat, dokud byl čas. Teď můžeme tak akorát zapomenout na naši kulturu a civilizaci. Za chvíli budeme všichni mluvit germánsky, jíst syrové maso a koukat na fotbal!“

Naproti tomu plebejec Lucius z Trastevere to vidí jinak: „Aspoň že skončily ty nesmyslné daně na financování armády, která nás stejně nedokázala ochránit. Odoaker, Romulus, Caesar – co na tom záleží? Hlavně když bude chléb a hry! A upřímně, po všech těch rychle se střídajících císařích… je vůbec nějaký rozdíl?“

Co nás čeká?

Bude to konec civilizace, jak předpovídají pesimisté? Nebo začátek nové éry, jak tvrdí optimisté? Jedno je jisté – nic už nebude jako dřív. Možná za pár set let budou lidé vzpomínat na Řím jako na bájnou říši dávných časů. Kdo ví, třeba jednou budou barbaři stavět své vlastní říše na troskách té naší!

A co Východořímská říše? Vydrží déle než my? Nebo ji čeká stejný osud? Náš zdroj z Konstantinopole tvrdí: „Tady to máme pod kontrolou. Žádní barbaři nás neohrozí! Bůh je na naší straně… tedy, byl i na vaší, ale… no, však víte.“

Jedno je jisté, milí čtenáři – žijeme v zajímavých časech. A my v redakci Fofrhistorie slibujeme, že vám přineseme každý pikantní detail z této převratné doby. Zůstaňte s námi a nezapomeňte – historie se píše právě teď!

Scriptum est ab Rostio Paulio Obonus, prima columna Fofrhistoriae