Moháč, 29. srpna 1526 – Drazí čtenáři, držte se svých čabajek, protože to, co se dnes odehrálo na pláních jižního Uherska, otřese základy celé Evropy! Naše slavné křesťanské vojsko utrpělo drtivou porážku od tureckých hord vedených samotným sultánem Sulejmanem I. A to není zdaleka to nejhorší – náš milovaný mladý král Ludvík II. Jagellonský je nezvěstný!
Historické pozadí: Když se kříž střetne s půlměsícem
Už léta jsme věděli, že se nad námi stahují mračna. Osmanská říše pod vedením ambiciózního sultána Sulejmana I. se rozrůstá jako droždí v pekařově díži. Nejdříve padl Bělehrad, pak Rhodos… bylo jen otázkou času, kdy se ty turecké šavle obrátí proti nám!
Náš mladý král Ludvík, teprve dvacetiletý jinoch s knírkem řidším než mnišská strava, se ocitl v nezáviděníhodné situaci. S prázdnou pokladnou a rozhádanou šlechtou musel čelit armádě, před kterou se třásla půlka světa. Teď už víme, že to byla mise nemožná jak pro toho mnicha, co chtěl naučit prase létat!
Krvavý tanec u Moháče: Když se z bitvy stanou jatka
A teď k tomu, co se skutečně stalo. Naše armáda, asi 25 000 mužů vedených králem Ludvíkem a zkušeným válečníkem Pálem Tomorim, se střetla s osmanskou přesilou čítající přes 60 000 vojáků.
„Było to jak cholerna rzeź w spierdolonym kurniku, kurwa!“ vykřikl jeden z polských žoldnéřů, který sotva unikl smrti. „Ci kurwa Turcy walczyli jak cholernie szalone psy!“
Naše těžká jízda se vrhla do útoku jako býk na červený hadr, ale Turci ji přivítali salvou z děl a palných zbraní. Bylo to, jako když hodíte vejce na zeď – z naší slavné jízdy zbylo jen krvavé smetí!
„Viděl jsem, jak koule z tureckého děla roztrhala pět rytířů najednou!“ svěřil se nám jeden z přeživších pěšáků, bledý jako stěna kostela. „A pak se na nás vrhli janičáři… Kristepane, ti chlapi bojují, jako by šlo o poslední slevový kupón do Kaufu!“
Král v bažině: Poslední okamžiky Ludvíka Jagellonského?
A teď to nejhorší, milí čtenáři. Náš mladý král Ludvík je nezvěstný! Poslední, kdo ho viděl, byl jeho komorník Ulrich Czetricz.
„Jego Wysokość walczył cholernie dzielnie jak pierdolony lew!“ tvrdil Czetricz se slzami v očích. „Ale kiedy bitwa była spierdolona, musieliśmy kurwa spierdalać. Przy pierdolonym potoku Csele, koń króla potknął się i… O kurwa, nie mogę o tym mówić!“
Zdá se, že náš mladý panovník mohl skončit v bahně potoka Csele! Každopádně není k nalezení!
Co bude dál? Experti předpovídají!
Co tahle katastrofa znamená pro budoucnost našeho království? Zeptali jsme se těch nejpovolanějších (a také několika pochybných existencí z místní krčmy, což je vlastně totéž):
„Vidím temné časy,“ mumlala slepá věštkyně z Budína, když jsme jí popsali situaci. „Uherské království bude rozděleno jako pečené prase na hostině. Část si vezme orel, část lev a největší kus spolkne turecký půlměsíc!“
Renomovaný (alespoň podle svého mínění) historik, profesor Theodor von Blabolais, má jasno: „Tato porážka znamená konec jagellonské dynastie v Uhrách i Čechách! Habsburkové si už určitě brousí zuby na naše trůny. A Turci? Ti se nezastaví, dokud nebudou klepat na brány Vídně!“
Náš redakční astrolog, věhlasný Ezra Stellarius, přichází s šokující předpovědí: „Mars vstoupil do znamení Štíra, což jasně naznačuje, že tato porážka je jen začátek. Vidím v budoucnosti muže s knírkem a podivným křížem, který bude chtít dobýt celou Evropu… ne, počkat, to bude nejspíš jen nějaký bláznivý malíř. A pak vidím, jak Turci obsadí většinu Německa a budou prodávat ojeté taxikářské auta! Nebo brambory. Každopádně, ať už přijde cokoliv, určitě to bude mít co do činění s Turky. Nebo možná s paprikou. Astrologie není exaktní věda, víme?“
Pikantní detaily: Dvorní drby a klepy
A teď něco pro naše milované čtenářky! Víte, že král Ludvík byl ženatý s Marií Habsburskou, sestrou mocného Karla V.? Prý to byla láska jako z románu – dva mladí lidé, kteří se do sebe zamilovali na první pohled, když se setkali teprve těsně před svatbou! Teď je Marie pravděpodobně vdovou… Hraběnka von Tratsch tvrdí, že se šušká o tom, jak statečně a oddaně se Marie chová v této těžké situaci.
„Slyšela jsem, že královna Marie odmítá uvěřit zprávám o králově smrti,“ prozradila nám hraběnka při čtvrté skleničce tokajského. „Prý prohlásila, že zůstane věrná Ludvíkově památce a bude se věnovat správě země. To je oddanost! Ale mezi námi,“ dodala šeptem, zatímco si upravovala svůj přehnaně zdobený klobouk, „vsadím své perly, že za pár měsíců budeme svědky nového politického sňatku. Takhle to u dvora chodí, má drahá!“
A co teprve ty zvěsti o sultánovi Sulejmanovi! Prý je tak zamilovaný do své konkubíny Roxelany, že ji chce povýšit na oficiální manželku. Skandál! To je, jako kdyby papež chtěl za ženu jeptišku!
Závěrem: Černý den pro křesťanstvo
Drazí čtenáři, není pochyb o tom, že 29. srpen 1526 se zapíše do dějin jako jeden z nejtemnějších dnů pro naše království. Ztratili jsme krále, armádu a možná i naději. Kdo ví, co nám budoucnost přinese? Jedno je jisté – nic už nebude jako dřív.
Modlete se, milí čtenáři, modlete se za naši zemi. A nezapomeňte si koupit zítřejší vydání, kde vám přineseme exkluzivní rozhovor se sultánovým oblíbeným velbloudem! Prý má co říct o Sulejmanových plánech na dobytí Vídně!
