Londýn, 23. srpna 1305 – Och, milí čtenáři! Dnešní den se zapíše do dějin jako okamžik, kdy anglická koruna konečně dostihla svého nejúhlavnějšího nepřítele. William Wallace, ten prohnaný skotský zeman, který se stal symbolem odporu proti anglické nadvládě, byl po zásluze potrestán za své zločiny proti Jeho Veličenstvu králi Eduardovi I. A věřte, že to byla podívaná, která otřásla základy vztahů mezi našimi národy! (ale taky to byla velká zábava)
Kdo sakra je ten Wallace?
Než se vrhneme na krvavé detaily, pojďme si trochu zahrát na detektivy. Kdo vlastně byl William Wallace? Kdy se narodil? Kdo byli jeho rodiče? Byl ženatý? Na tyto otázky by vám možná nedokázal odpovědět ani on sám!
Podle některých zdrojů se narodil v roce 1272, ale jiní tvrdí, že to mohlo být kdykoli mezi lety 1260 a 1278. Představte si tu oslavu narozenin – „Všechno nejlepší, Williame… letos nebo teda někdy v příštích 18 letech!“
A co jeho otec? Dlouho se mělo za to, že jím byl Sir Malcolm Wallace z Elderslie. Ale pozor! Nedávno objevený dopis z Lübecku, podepsaný samotným Wallacem, uvádí „William, syn Alana Wallace“. Takže buď měl Wallace dva otce (což by vysvětlovalo jeho nezdolnou energii), nebo historie není tak jistá, jak jsme si mysleli!
Anglie vs. Skotsko – Hra o trůny začíná
Vraťme se o pár let zpět. Skotsko roku 1286 – země bez krále, protože Alexandr III. spadl z koně a zlomil si vaz. Jeho dědička, malá Markéta, známá jako „Norská panna“, měla Skoty spasit, bohužel ale zemřela o čtyři roky později právě cestou do této příšerné země. Náhle tu byl prázdný trůn a hromada uchazečů – recept na pořádný chaos!
A tak začala hra o skotský trůn, do které se vložil náš milovaný král Eduard I., mezi lidmi zvaný též „Kladivo na Skoty“. Proč? No, prostě proto, že mohl. A že chtěl. A taky proto, že Skotsko vypadalo jako šťavnatý kousek, který by se hodil do anglické polívky.
Eduard vybral za skotského krále v roce 1292 Jana Balliola, ale podmínkou bylo, aby se Jan stal jeho vazalem. To se Skotům zamlouvalo asi jako nealko whisky, a tak v roce 1296 vypukla válka. Eduard dobyl zemi a sesadil Balliola, ale ve skutečnosti si tím jen zadělal na velké problémy.
Přichází William Wallace
William Wallace nebyl žádný prostý rebel z lidu, ale příslušník nižší šlechty. Co ho odlišovalo, byla jeho schopnost vést a inspirovat. A také jeho výška! Podle dobových popisů byl Wallace „vysoký muž s tělem obra“. Jeho meč, který se dodnes zachoval, měří úctyhodných 1,63 metru! Myslím, že někdy v budoucnu badatelé zjistí, že jeho legendární meč byl ukován ze tří různých zbraní o pár set let později a ve skutečnosti by s ním nikdo normální v boji nemáchal.
Jedna kronika Willyho popisuje takto: „Byl to vysoký muž s tělem obra, veselého vzhledu s příjemnými rysy, širokými rameny a silnými kostmi, sympatického vzhledu, ale s divokým pohledem, široký v bocích, se silnými pažemi a nohama, velmi energický bojovník, se všemi končetinami velmi silnými a pevnými.“ Zní to spíš jako popis vlhkého snu nějakého mnicha než reálného týpka, že?
Wallaceův odpor začal v květnu 1297 útokem na Lanark a zabitím anglického šerifa. „Ten Wallace je jako bodlák v anglickém zadku!“ stěžoval si jeden z našich vojáků. „Jen se pohneš, hned tě píchne!“
Bitva u Stirlingského mostu: Skotská chytrost vs. anglická pýcha
Bitva u Stirlingského mostu 11. září 1297 byla klíčovým momentem skotského odporu. Wallace a Andrew Moray využili úzkého mostu k rozdělení a zničení anglické armády. Bylo to jako sledovat, jak se ovce samy ženou na porážku!
„Wallace využil terénu a naší neopatrnosti,“ svěřil se nám sir Hugh de Cressingham, náš nenasytný a krutý výběrčí skotských daní, zabitý v bitvě . „Byla to jatka. A co je horší, Skoti si z mé stažené kůže udělali opasky třmeny! Teď se moje kůže prochází po Skotsku, zatímco já tleju tady v Londýně!“
Wallace: Strážce Skotska a noční můra Anglie
Po vítězství u Stirlingu se Wallace a Moray stali Strážci Skotského království. Wallace dokonce vpadl do severní Anglie! „Pálí vesnice a vraždí nevinné!“ křičel jeden z uprchlíků. „A ještě si u toho zpívá skotské balady! To je ještě horší než ta zkáza!“
Falkirk: Konec snu o skotské nezávislosti?
Ale 22. července 1298 u Falkirku král Eduard I. konečně ukázal Wallaceovi, zač je toho loket. Chytrým využitím welšských lučíštníků a těžké jízdy dal Skotům pěkně na pr- za vyučenou. Wallace po této porážce rezignoval na post Strážce Skotska. Zřejmě zjistil, že být rebelem na útěku je zábavnější než všechna ta pitomá administrativa.
Konečně v našich rukou!
Po letech hon na lišku skončil! Wallace byl 5. srpna 1305 zajat nedaleko Glasgow. A kdo ho zradil? Sir John de Menteith! To je loajalita hodná pravého Skota! Zřejmě mu Angličané nabídli lepší whisky.
Soud a poprava: Spravedlnost konečně zvítězila!
Wallace byl souzen ve Westminster Hall a odmítl se hájit. Prý neuznává anglický soud. Inu, kdo chce kam, že.
Dnes, 23. srpna, byl vyvlečen z Toweru na Smithfield. Nejprve byl pověšen za krk, ale sundali ho dříve, než stihl zemřít. Následně mu kat vykuchal zaživa vnitřnosti a předložil je Wallaceovi ke kontrole. A v samotném závěru byla rebelovi uťata hlava a jeho tělo bylo rozčtvrceno. Jeho hlava byla napíchnuta na kůl a vystavena na London Bridge, kde se k ní brzy přidají hlavy jeho bratra Johna a spolubojovníků Simona Frasera a Johna ze Strathbogie. Části jeho těla byly poslány do Newcastlu, Berwicku, Stirlingu a Perthu. Tohle už není pouhá poprava, to je učiněné turné! (Zlí jazykové tvrdí, že kdyby tenkrát svezli všechny jeho části na jedno místo, vznikl by Newcastle United o šestset let dříve).
„Viděl jsem tu hlavu na mostě,“ svěřil se nám jeden z kolemjdoucích, bledý jako stěna. „Namočili ji do dehtu, aby vydržela déle. Je to… je to hrozný pohled. Ale prý to má odradit další rebely. No, já nevím… mně se zdá, že by to mohlo mít opačný účinek!“
A měl pravdu! Lidé v ulicích šeptají, že Wallace zemřel jako mučedník. Někteří dokonce tvrdí, že viděli jeho ducha vznášet se nad Londýnem.
Co bude dál? Experti spekulují!
A teď otázka za milion liber – co bude dál? Zlomí tato exemplární poprava skotského ducha odporu, nebo naopak podnítí další vzpouru? Zeptali jsme se těch nejpovolanějších:
Lord Percival, expert na skotské záležitosti, má jasno: „Wallace byl jen špička ledovce. Tihle Skoti jsou jako bodláky – myslíte, že jste je vytrhali, a oni vyrostou znovu! Vsadím své nové krajkové okruží, že do roka budeme mít na krku další rebelii.“
Madame Cassandra, dvorní věštkyně, nám poskytla svůj pohled do budoucnosti: „Vidím muže… jménem Bruce. Och, a tam je koruna… a nezávislost! Ale to bude až za… několik let? Ach, mé vize jsou tak mlhavé. Možná bych měla před věštěním méně pít.“
Závěrem: Konec jedné éry, začátek další?
Ať už budoucnost přinese cokoliv, jedno je jisté: William Wallace je mrtvý. Ale jeho příběh žije dál, i když občas v poněkud… kreativních verzích.
Někteří odvážlivci už teď spekulují o možných následcích:
- Vznikne nové skotské povstání, tentokrát vedené mužem, který se nebojí sebrat korunu.
- Skoti se vzdají nezávislosti a místo toho se zaměří na vývoj golfu a whisky.
- William Wallace se stane nesmrtelnou legendou a za 700 let o něm natočí film, kde ho bude hrát Australan s modrou tváří.
- Anglie a Skotsko se sjednotí v lásce ke společnému nepříteli – francouzské kuchyni.
- Vatikán konečně odhalí Blairův ztracený rukopis, který ukáže, že Wallace byl ve skutečnosti papežův nemanželský syn.
Sledujte náš list pro další vývoj situace ve Skotsku. Kdo ví, možná se brzy dočkáme dalšího „strážce Skotska“. Naše justice si s ním jistě taky poradí.
A pamatujte, drazí čtenáři – ať už jste Angličan nebo Skot, historie se píše krví… a občas také inkoustem poněkud podnapilých kronikářů. Ale to neříkejte nahlas v žádné skotské hospodě, pokud nechcete skončit s dudami na hlavě! Slàinte mhath!
