22. leden 1969 – Moskva
S hlubokým rozhořčením a smutkem musíme oznámit, že dnes, 22. ledna 1969, proběhl pokus o zákeřný atentát na našeho milovaného vůdce, generálního tajemníka KSSS, soudruha Leonida Iljiče Brežněva.
Bylo přesně 14:15, když se k Borovické bráně do Kremlu přiblížila kolona s kosmonauty ze Sojuzu 4 a Sojuzu 5, kteří měli za sebou fantastický úspěch: podařilo se jim po spojení obou lodí přelézt z jedné lodě do druhé. Byl to vrchol sovětské statečnosti, neboť konstruktéři zapomněli do lodí namontovat vnitřní tunel, a tak Alexej Jelisejev a Jevgenij Chrunov museli z jedné paluby na druhou přeručkovat venkem. Osádky obou lodí spolu s kosmonautem Georgijem Beregovým, první ženou ve vesmíru Valentinou Těreškovovou a kosmonautem Alexejem Leonovem mířily v koloně s generálním tajemníkem Leonidem Iljičem na slavnostní předávání zasloužených vyznamenání, když se před druhý vůz kolony postavil muž v milicionářském kabátě se dvěma pistolemi v rukou a začal přes přední sklo střílet na posádku v domění, že ve voze sedí sám náš velký vůdce.
Jeho čajka obvykle skutečně jezdila v koloně jako druhá, tentokrát však bylo kosmonautů moc a tak se tajemníkovo auto zařadilo až na třetí pozici a navíc Leonid Iljič cestou na Jakimovském nábřeží nařídil řidiči, aby se z kolony odpojil a jel do Kremlu jinudy. To ovšem zákeřný atentátník nevěděl. Ve druhém voze, na který začal střílet, seděli kosmonauti Alexej Leonov, Andrijan Nikolajev, Valentina Těreškovová a Georgij Beregovoj (posledně jmenovaný, sedící vpředu vedle šoféra, byl Brežněvovi poněkud podobný, což střelce zřejmě utvrdilo v jeho záměru).
Atentátník stačil během šesti sekund vystřelit neuvěřitelných 11 ran. Kulky zabily řidiče Ilju Žarkova, Beregovoj byl zraněn střepinami skla a Nikolajeva škrábla na zádech odražený kulka. Dalším postřeleným byl doprovodný motocyklista Zacepilov, který však i přes zranění dokázal strhnout svůj motocykl, najet na útočníka a zabránit mu tak v dalším vraždění. Těreškovová a Leonov vyvázli naštěstí zcela bez úhony.
Jakmile útočník zjistil, že omylem střílel na kosmonauty a ne na generálního tajemníka, hystericky se zhroutil, načež byl okamžitě zatčen příslušníky KGB a odvezen k výslechu.
Do dnešní uzávěrky se nám podařilo zjistit tato fakta: střelcem byl jednadvacetiletý podporučík Rudé armády v záloze Viktor Ivanovič Iljin a skutečně se přiznal k tomu, že měl v plánu zavraždit našeho nejvyššího představitele.
Iljin se narodil 26. prosince 1947 v Leningradě v rodině chronických alkoholiků, kterým byl odebrán, umístěn do kojeneckého ústavu a poté adoptován bezdětným párem. V roce 1968 absolvoval Leningradskou topografickou technickou školu, bezprostředně poté byl povolán do vojenské služby v sovětské armádě v hodnosti podporučíka (technická škola měla vojenské oddělení). Sloužil v Lomonosovu nedaleko Leningradu. Dle předběžného šetření u něj pravděpodobně došlo k duševní poruše následkem šoku, když se dozvěděl, že je adoptovaný. Duševní porucha se u něj projevovala tak, že se kriticky vyjadřoval k systému stranické moci v SSSR, tvrdil zejména, že komsomolci jsou zastaralí a odsuzoval bratrskou pomoc Rudé armády Československu, no evidentní šílenec. Varovných signálů si bohužel nikdo trestuhodně nepovšiml a tak mohl Iljin 21. ledna odcizit ze své vojenské posádky dvě pistole Makarov se čtyřmi zásobníky a odletět do Moskvy, kde se ubytoval u svého strýce, bývalého policisty. Tam přespal, ráno ukradl strýcovu milicionářskou uniformu a vydal se ke Kremlu.
Tam se nenápadně vklínil do policejního kordonu, který dohlížel na dav nadšených občanů, kteří přišli pozdravit kosmonauty. Měl štěstí, neboť se postavil přesně mezi dvě jednotky milice, a tak si příslušníci obou jednotek mysleli, že patří k té druhé a nevšímali si ho. Když pak dorazila kolona s kosmonauty, vstoupil do vozovky a zahájil svůj vražedný útok.
Podle posledních informací nebude kvůli svému duševnímu stavu Iljin uvězněn, ale pouze na dvacet let umístěn do psychiatrického ústavu na samotku o rozměrech 4,2 čtverečních metrů.
Náš milovaný soudruh Brežněv je tedy díky své prozíravosti a jasnozřivé moudrosti v bezpečí a pokračuje ve své neúnavné práci pro mír a socialismus.
